Jako dítě školou povinné jsem měla vždy naprosto vzorné a asi nejbarevnější sešity v celé třídě. Různé malůvky zdobily větší část plochy než samotné zápisky a i ty byly provedeny pomocí pečlivě dodržované hierarchie barev. Když jsem neměla ve škole pastelky, fixy, barevné propisky a další vymoženosti, nebyla jsem ve své kůži. Stránky přírodopisu zdobily obrázky orgánů hodné studenta medicíny, v dějepise mapky a když nebylo nic vhodného k tématu, tak aspoň barevné nadpisy, podnadpisy a odrážky. Několik sešitů jsem psala i víckrát, protože se mi prostě nelíbil lay-out, který jsem zvolila a prostě jsem to musela celý předělat. Na střední jsem pak musela děsně důležitě psát poznámky na počítači a tisknout na darované tiskárně. Protože ne všichni ji tenkrát doma měli :D A ty technický nákresy, nad kterýma jsem v "malování" trávila hodiny a hodiny aby to pak nakonec bylo horší než ručně :D No ale bylo to prostě psaný na počítači a já mohla být důležitá až na půdu. To, že jsem z těch umělecky ztvárněných zápisků neuměla vůbec nic, neboť jejich zaznamenáním na papír moje aktivita končila, bylo vedlejší. Nikdy nezapomenu, jak mi máma říkala "Hlavně abys to taky tak pěkně uměla."
