Jednoduchý stolní stojan na kreslení a malování

Nějaký, alespoň jednoduchý stojan na kreslení a malování potřebuje každý, ať již začínající nebo pokročilý umělec. KAŽDÝ. Bez vyjímky. Bez něj se prostě nedá pracovat! 

(Tak jako samozřejmě že dá, ale není to prostě ono.)

Touha nějaký takový stojan vlastnit, se ve mně probudila velmi záhy po tom, co jsem zjistila, že mě baví kreslit a držela se mně celý život. A od okamžiku, kdy jsem zjistila, že mě baví i tvoření ze dřeva, jsem se snažila nějaký vlastnoručně vyrobit. Když si dnes vzpomenu na své výtvory, které buď neplnily svou funkci nebo byly tak těžké, že se nedaly uzvednout... 

Můj úplně poslední pokus o stolní stojan měl asi nejpropracovanější myšlenku. Šlo o obrovský šuplík z 2 cm silného tvrdého dřeva, do kterého jsem si ukládala potřeby. Nahoře byl přišroubovaný rám z hranolů a na něm, na pantech, kus něčeho tvrdýho s dekorem dřeva, co se hrozně blbě řezalo. Kreslící deska se pak podpírala dřevěnou tyčkou. Myšlenka dobrá, ale zpracování katastrofa. Vyráběla jsem to ze zbytků, co jsem našla nebo mi byl někdo ochotný dát, s nářadím, naprosto nevyhovujícím účelu použití, které mi byl někdo ochotný půjčit a se kterým jsem navíc neuměla pracovat. O rovném řezu jsem si mohla nechat zdát. Výsledek byl těžký, moc velký, všude to překáželo, nedalo se to přemísťovat a musela jsem u něj stát. Tyčka podpírající desku nedržela na místě a padala i během práce. A navíc to vypadalo, že jsem při výrobě měla 3 promile. Ale měl fakt pěkný kování :)

Samozřejmě by bývalo bylo lepší, kdybych si ho rovnou koupila. Jenže jsme byly čtyři ségry a stojany jsou dost drahý. A i když jsem pak byla doma sama, vždycky bylo něco důležitějšího... Nutně jsem musela mít novej telefon, počítač, kytaru, chyběla mi knížka o kreslení nebo jsem se začala víc věnovat focení, což taky leze do peněz a pod. Taky jsem se nechtěla úplně vzdát myšlenky o vlastní výrobě.

Úplně první opravdový malířský stojan (polní) jsem si koupila v Anglii, když jsem tam rok pracovala. Ne, že by u nás nebyly k mání nebo byl "ten z Anglie" lepší... Jen jsem zrovna byla v obchodě, kde ho měli, byl levný, já na něj konečně měla peníze a hrozně jsem ho chtěla. Šetření je disciplína, která mi k srdci rozhodně nepřirostla a nijak zvlášť v ní nevynikám. Co na tom, že jsem ten stojan použila až asi o 3 roky později, když jsem objevila olejové barvy...

No a teď, když jsem znovuobjevila pastely a pastelky, jsem zjistila, že ten stolní opravdu nutně potřebuju. Po několika hodinách brouzdání po internetu a hledání "toho pravého" jsem dospěla k názoru, že si ho stejně nakonec budu muset vyrobit, ať chci nebo ne. Ani jeden stojan nevypadá tak, jak bych potřebovala, všechny jsou spíš pro malbu než kresbu, mají zarážku pod plátno, která by mi vadila pod zápěstím a rýsovací desky se stojánky jsou neskutečně drahý. Protože dnes už jsem starší, trochu zručnější a vím naprosto přesně, co chci, bude ruční výroba hračka :)

Původní nápad spočíval ve výrobě rámu z hranolů a na něj pak umístit desku, která se bude zvedat na pantech a podpírat tenkými hranoly. Taky jsem si tam vymýšlela výškově nastavitelné podpěry a různé složité klouby a konstrukce a kdo ví, co ještě. Nakonec jsem ale přišla na to, že to vůbec nepotřebuju. Chtěla jsem si jen trochu přizvednout desku, abych na ni nekoukala pod úhlem a nemusela se nad kresbou hrbit.

Naštěstí mám moc šikovnou maminku, která přišla s geniálním nápadem! Kdysi dávno (asi před patnácti lety), mi koupila uměleckou sadu v dřevěném kufříku, protože, jak si dobře vzpomínám, jsem bez ní tenkrát vůbec nemohla existovat. Byla v něm sada akrylových barev, se kterými jsem se tak poprvé seznámila, sada štětců, plátno napnuté na rámu a dvě plátna na desce. Z tohoto období se mi dochoval jen scan koně. Vůbec nevím, kam přišel. Ani co jsem udělala s ostatními výtvory. No, ale podstatné je, že od té doby se mi tu ten kufřík povaluje bez užitku. Chvilku jsem v něm skladovala šperky z fima, chvilku brusné papíry nebo různé výstřižky a tak. Většinu času se jen přenášel z místa na místo. A tak moji geniální maminku napadlo, že bych základnu pro stojan mohla udělat právě z něj a neotravovat se výrobou rámu, na který bych si musela jít všechno koupit. Od té doby, co Baumax koupili Poláci stejně nikdy nemají to, co zrovna potřebuju, do Baumarktu se mi nechtělo a ten stojan jsem chtěla hned. Jako vždycky všechno.

Naštěstí jsem doma sehnala všechno, co jsem potřebovala a mohla se tak směle pustit do výroby.

Nejprve jsem si uřízla desky ve velikosti o trochu větší, než papír formátu A3, z překližky a sololitu. Překližka na vrchní kreslící desku, aby to bylo hezké a hladké, a sololit dospod, protože hezký není a měla jsem tu zbytek, který bych asi stejně jinak vyhodila. 

Dvě desky jsem použila proto, abych mohla kreslící desku otočit podle toho, jestli budu kreslit na výšku nebo na šířku. Velký čtverec už mi přišel moc velký. Zároveň jsem tak mezi dvě desky mohla schovat šrouby přichycení ke kufříku a na překližkové desce tak nejsou žádné rušivé elementy a může se kreslit přímo na ní (samozřejmě pokud někdo nechce desku otáčet nebo sundavat, může vynechat sololit a jeho uchycení šrouby a překližku přilepit přímo na kufřík).

Potom jsem si připravila podpěry do kufříku z hranolku o síle 10 x 10 mm.

Na jednom konci každé podpěry jsem zaoblila hranu aby mi to nikde při pohybu nedrhlo.

Na té stejné straně jsem z boku vyvrtala díru pro šroub.

Díru pro šroub jsem vyvrtala i v boční straně víka kufříku. Co nejblíž k hornímu okraji, ale tak, aby se podpěra mohla sklápět (proto ta zaoblená hrana).

Pak už stačilo jen protáhnout šroub zvenku dovnitř, nasadit na něj podpěru a zajistit matičkou.

Podpěry se při otevření zapřou o dno kufříku.

V dalším kroku jsem připevnila sololitovou desku ke kufříku. Vyvrtala jsem do víka kufříku i sololitové desky po čtyřech otvorech. Protože se má deska otáčet, je fakt důležitý měřit přesně a otvory vyvrtat do pravidelného čtverce. Jinak nebudou šrouby při otočení desky lícovat na díry a už se s tím nehne.

Potom jsem přišroubovala sololitovou desku ke kufříku pomocí šroubů, podložek a matiček. Šrouby to chce dost utáhnout aby hlavičky moc nekoukaly nad desku. Původně jsem chtěla použít čtyři šrouby, ale nakonec stačily dva.

Sololit jsem z vrchní lakované strany obrousila a nanesla lepidlo. Já obvykle na všechno používám Hercules.

Na desku s lepidlem jsem přiložila vrchní překližkovou desku, zajistila svorkama a nechala lepidlo dobře zaschnout do druhého dne.

Nakonec už stačilo jen zabrousit hrany i samotnou desku pěkně do hladka (v mém případě i do obla) a na dno kufříku přilepit protiskluzové podložky.

Et voilà... stojan je připraven k použití! Ještě uvařit horké kakao a může se začít s uměním. A skoro to nebolelo :)

Stojan překvapivě funguje naprosto skvěle! při práci neujíždí (ani bez podložek), je stabilní, při práci nemusím mít strach si o něj opřít ruku nebo přitlačit na nástroj a sklon je tak akorát, abych se nehrbila a přitom dobře viděla na práci. Mám ze sebe fakt radost. A trvalo mi to jen 15 let :)

Zátěžový test probíhal mými novými pastelkami POLYCOLOR od KOH-I-NOORu

a pastelkami LYRA Rembrandt Polycolor.

A co Vy? Jak a na čem kreslíte a bez čeho se při tvorbě prostě neobejdete?